Dnešní obec Kohoutov vznikla v roce 1950 sloučením těchto vesnic: Kohoutov s osadou Rabiš, Nový Kohoutov, Kladruby s osadou Sedlo, Vyhnánov a části obce Běluň. I když dnešní počet obyvatel je asi desetinou stavu na konci 19. století, žije obec pestrým kulturním i společenským životem a bývá častým cílem návštěv milovníků vesnického života, houbařských lesů a krásné podkrkonošské krajiny.

Občané se rádi setkávají v místním penzionu, obchodě a také v budově Obecního úřadu, kde je prostor pro tělovýchovné, jazykové i kulturní aktivity. K přednáškám a koncertům slouží i opravený kostel a spolu se starou farou a školou tvoří půvabný, památkově chráněný střed obce. Velkým bohatstvím je více než dvacet drobných kamenných památek, roztroušených po obci a jejím okolí, propojených pěšími cestami a alejemi a vybízejícími k procházkám.

Život vesnice oživuje tradiční pekárna, keramická škola pro dospělé, prodejna zdravé výživy na kozí farmě, pila a zámečnická dílna. Obec je v okolí známá hlavně srpnovým, hojně navštěvovaným festivalem - Lidová řemesla, který v roce 1995 navázal na tradiční předválečné poutě.

Historie obce:

Dle pověstí obec založilo slovanské obyvatelstvo. Jméno obce Kohoutov (původně Kokotow) je slovanské a pravděpodobně vzniklo ze jména prvního majitele dvorce. Obec vznikla při staré obchodní stezce z Jaroměře do Trutnova, při silnici na Vyhnánov, kde stával zájezdní hostinec. První písemná zmínka o Kohoutově je z roku 1415. V roce 1620 se obyvatelé zúčastnili bitvy na Bílé hoře, kde jich většina padla. Poté byla obec doosídlena německým obyvatelstvem a převažující národnostně německý charakter obce byl zachován až do konce druhé světové války. V období baroka Kohoutov spadal pod nadační panství Choustníkovo Hradiště hraběte F. A. Šporka (1662–1738).

obec

Do poloviny 18. století chodily kohoutovské děti do školy v Choustníkově Hradišti, což bylo pro velkou vzdálenost v zimě téměř nemožné. V roce 1751 byl v Kohoutově ustanoven učitel, který vyučoval nejprve v soukromém domě, později v nově postavené jednopatrové budově s kaplí. Ta byla v roce1786 přestavěna na kostel a škola se přemístila do nové dřevěné budovy. Základní kámen k dnešní budově školy (je zde Keramické studio Jarmily Tyrnerové) položil 26. 7. 1856 patron školy, hrabě Moritz Sweerts Špork. V roce 1835 se v Kohoutově narodil Jan Schmitt – hudební skladatel a později profesor na vídeňské konzervatoři.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 přicházejí do Kohoutova Češi a narůstá tak jejich počet vůči stále silné německé většině. První a druhá světová válka přinesly Kohoutovu úbytek obyvatel a ochromení hospodářství. Německé obyvatelstvo z obce definitivně zmizelo v poválečném odsunu v letech 1945 – 1946 a začíná tak nová éra místních dějin. Způsob hospodaření komunistické správy se negativně podepsal na místní krajině a hospodářství. Drobní soukromí podnikatelé a zemědělci byli zlikvidováni a v obci byl založen Státní statek. V důsledku uvolněného prostoru po odsunutém německém obyvatelstvu dochází k rozmachu chataření a chalupaření městských obyvatel, hledajících vhodné místo pro rekreaci. Po roce 1989 začala obec pomalu podnikatelsky ožívat. Obnovila se činnost spolků TJ Sokol, Český Červený kříž, Sbor pro občanské záležitosti a Sdružení dobrovolných hasičů. Od roku 2008 v obci působí občanské sdružení, dnes spolek OSKA z. s.

Počet obyvatel v minulosti:

  • Rok 1900: 1201 pouze německých obyvatel
  • Rok 1930: 1013 obyvatel, z toho 30 Němců
  • Rok 1950: 412 obyvatel
  • Rok 1970: 279 obyvatel
  • Rok 2016: 252 obyvatel

Historie dalších částí dnešní obce Kohoutov:

Nový Kohoutov – Tato část obce vznikla až po roce 1834 na panských pozemcích jako osada pro lesní dělníky. Byla sloučena s Kohoutovem v roce 1950, původně patřila k obci Království (dnešní Kocbeře).

Rabiš – Dnešní samota vznikla v roce 1836 jako nová německá ves. Slovo „rabisch“ pochází z němčiny, kam bylo v 15. století přejato ze slovanských jazyků. Slovo „rabuša“ česky znamenalo hůl, na kterou hostinský zaznamenával vruby svých hostů, pijících na dluh. V Rabiši to možná byl původní název hospody. Dnes je místní rybník Rabiš vyhledávaným místem k odpočinku.

Kladruby u Kohoutova – Tato osada bývala s osadou Sedlo samostatnou obcí. V roce 1950 však byly sloučeny s Kohoutovem. Název Kladruby značí původně žďárovou ves (klád – ruby neboli rubati klády) s půdorysem okrouhlice. Domy jsou nahloučeny okolo nejnižšího místa vsi, kruhovité kotlinky s návsí uprostřed s rybníčkem, což je pro žďárovou ves typické. Kladruby jsou také mnohem starší než Kohoutov, již ve 14. století byly rytířským majetkem s 28 domy. Školu, faru, kostel a hřbitov měli Kladrubští v Kohoutově. Odpradávna zde také vzkvétalo košíkářství. Na návsi vedle rybníčku byla obnovena obecní kaple a v roce 2002 se zde konala první poválečná svatba.

Vyhnánov – Osada Vyhnánov leží asi 2 km severovýchodně od Kohoutova. Obecní kaple ve Vyhnánově je kulturní památkou, zajímavým objektem je také požární zbrojnice. Okolní samoty již spadají do romantického údolí Běluňky.

Nesytá – Jméno osady Nesytá na pomezí Hajnice a Kohoutova pochází od vlastního jména Nesicha, jež vzniklo ze staročeského nesýta neboli nenasyta. Osada vznikla na méně úrodných svazích nad Běluňkou. Stará hospoda na křižovatce byla důležitou zastávkou na staré silnici Jaroměř – Trutnov.